Recenze na představení Kriplštreka na festivalu Animo (Polsko)

Smích skrze slzy (festival Animo Polsko)

Včera večer Pavla Dombrovská a Luděk Vémola upozornili na skupinu lidí, která bývá ve společnosti nejčastěji odsouvána na okraj – na lidi v krizi bezdomovectví. Český divadelní soubor Divadlo Líšeň uvedl inscenaci Kriplštreka vyprávějící o konci života nemocného starého páru. Příběh, prostoupený černým humorem, nám ukázal, jak absurdní může být realita lidí, kteří takto žijí.

Postavy si mě zcela získaly svou křehkostí a autenticitou. Navzdory mnoha pádům a zásahům osudu dokázali znovu vstát a jít dál životem. Staří lidé se potýkali s mnoha problémy a v okamžiku, kdy nejvíce potřebovali pomoc zvenčí, s nimi lékaři zacházeli ne jako s pacienty, ale jako s přítěží.

Scény, místy absurdní, vyvolávaly v publiku salvy smíchu, a v souhrnu připomínaly jakousi pohádku pro dospělé. Přesto se hlavní myšlenka inscenace neztratila v černém humoru. Inscenace připomněla, že i lidé bez domova potřebují, stejně jako každý jiný, aby někdo vyslechl jejich příběh. Někdy slyšíme, jak stařík vypráví, kde poznal lásku svého života – Alžbětu, jindy se s námi dělí o hluboké filozofické myšlenky.

Zdeformované masky se díky vynalézavé animaci Čechů stávaly plnokrevnými postavami – nejen že se pohybovaly, ale i tančily a hráli na nástroje melodie. Tuba, akordeon a písně v podání Dombrovské a Vémoly ještě umocnily půvab inscenace. A v co se může na scéně proměnit hygienická rouška nebo žehlička? Pavla a Luděk z nich vytvořili výrazné postavy lékařů s defibrilátorem. Publikum propuklo v hromadný smích a potlesk nebral konce.

Kriplštreka vybízí k zamýšlení, zda jsme ještě schopni překročit stereotypy hluboko v nás zakořeněné a podat pomocnou ruku lidem v nouzi – bez ohledu na jejich původ či finanční situaci.

// ANIMO MAGAZINE
// Cecylia Cesarz