Beseda o současné migrační politice a Hygiena krve v Římě

Souhrn besedy
účastníci:
Giovanna Cavallo – právnička z Asociace pro právní studia v oblasti migrace (ASGI)
Pavla Dombrovská – autorka inscenace Hygiena krve, Divadlo Líšeň

Kontext a východiska: Divadelní inscenace jako zrcadlo extremismu

Úvodní část diskuse se zaměřila na genezi a motivaci vzniku představení Hygiena krve, které Divadlo Líšeň uvádí již patnáct let. Autorka, scenáristka a režisérka Pavla Dombrovská popsala, že inscenace vznikla na základě studia dokumentárních textů z období holokaustu (včetně přímých citací ze spisu Mein Kampf či materiálů z Norimberského procesu).

Klíčovým impulsem pro propojení historie se současností však byl objev českého neonacistického webu White Media a tehdejších internetových diskusí. Ukázalo se, že rétorika a argumentační vzorce současných pravicových extremistů, rasistů a některých mainstreamových politiků jsou strukturálně i obsahově totožné s jazykem nacistických vůdců 30. a 40. let 20. století. Představení tak slouží jako varování před nadčasovostí a plíživým návratem fašizačních tendencí do veřejného prostoru.

Hierarchizace lidského života a mechanismus kolektivní viny

Dombrovská upozornila na nebezpečný fenomén současnosti, kterým je skrytá hierarchizace lidské hodnoty. Společnost podléhá selektivní empatii – smrt lidí z určitých sociálních či etnických skupin je mediálně a politicky vnímána jako tragédie, zatímco masové umírání jiných (např. migrantů na vnějších hranicích Evropy) zůstává na okraji zájmu a je marginalizováno.

S odkazem na svědectví pamětníků z Osvětimi a Terezína (např. někdejšího předsedy Židovské obce v Brně Pavla Frieda) Dombrovská připomněla zásadní historickou paralelu: na fungování totalitních vražedných systémů se majoritně nepodílejí zvrácené zrůdy, ale zcela obyčejní lidé plnící každodenní, rutinní úkoly – úředníci sepisující seznamy nebo strojvůdci řídící vlaky. V dnešní době je proto nutné, aby každý jednotlivec kriticky reflektoval, zda svými zdánlivě banálními, konformními činy nepomáhá udržovat v chodu novodobé diskriminační mechanismy. Zároveň odmítla princip kolektivní viny s tím, že odpovědnost za agresi či útlak vždy nesou konkrétní političtí lídři, kteří veřejným míněním manipulují.

Evropská migrační politika: Institucionalizované „právní horory“

Právnička Giovanna Cavallo (Asociace pro právní studia v oblasti migrace – ASGI) podrobila ostré kritice aktuální institucionální přístup Evropské unie k migraci. Podle ní Evropa pod záminkou bezpečnosti systematicky zrazuje své vlastní humanistické hodnoty a zakládající principy. Současnou legislativu a vládní dekrety, které obcházejí standardní parlamentní debaty, označila za právní horory.

Hlavním cílem Nového paktu o migraci a azylu je podle Cavallo vytvoření globální architektury kontroly, izolace a selekce lidských bytostí, která stojí na třech pilířích:

• Externalizace (vyvádění) migrace: Přenesení fyzické odpovědnosti za uprchlíky na třetí země mimo EU (ideovým vzorem byla dřívější dohoda EU s Tureckem).
• Hraniční filtry: Arbitrární určování toho, kdo je „hodný“ či „nehodný“ mezinárodní ochrany, často na základě plošných předsudků o tom, které země jsou považovány za „bezpečné“.
• Vnitřní hranice: Vytváření administrativních bariér uvnitř evropských států, které lidem v pohybu de facto znemožňují přístup k základním lidským právům.

Cavallo doložila politické selhání na tvrdých datech: OSN odhaduje globální mezinárodní mobilitu na více než 300 milionů lidí (uprchlíci před válkou, klimatickými změnami či ekonomickou krizí). Do Evropy z tohoto objemu směřuje pouhých 10 %. Současný stav tedy není objektivní „migrační krizí“, nýbrž uměle přiživovanou politickou krizí, v níž se z lidských bytostí stává pouhý nástroj politického boje a objekt administrativní detence. Jako extrémní příklad lidského ponižování zmínila konflikt v pásmu Gazy.

Selhání konkrétních politických projektů: Centra v Albánii

V diskusi byl rozebrán aktuální a kontroverzní projekt italských migračních center v Albánii. Cavallo poukázala na absurditu a nefunkčnost tohoto schématu. Do center bylo přesunuto přibližně 80 osob pouze proto, aby vláda demonstrovala činnost.

Právní praxe zde funguje na bázi prejudicia – migrant přicházející ze země označené jako bezpečná je automaticky vnímán jako podvodník, který se pokouší oklamat systém, a je zbaven svobody. Tento přístup kritizuje i samotná albánská veřejnost, která má v živé paměti vlastní masovou emigraci z 90. let (např. zadržování albánských uprchlíků na stadionu v Bari) a s novodobými detenčními tábory na svém území nesouhlasí.

Role a síla občanské společnosti: Příklad z praxe (Yalla Study)

Navzdory pesimistickému obrazu institucionální politiky diskuse vyzněla v naději na sílu solidarity a angažovanosti zdola. Giovanna Cavallo demonstrovala schopnost občanské společnosti „hodit zrnko písku do soukolí systému“ na úspěšném projektu Yalla Study.

Tato neformální síť přibližně 70 italských organizací a dobrovolníků dokázala v krizových podmínkách navázat kontakt se studenty přímo v bombardovaném pásmu Gazy. Dobrovolníci na dálku shromáždili jejich dokumenty, zajistili překlady, vyjednali akademická stipendia na italských univerzitách a podali oficiální žádosti o víza. Tím donutili italské Ministerstvo zahraničních věcí jednat. Výsledkem této iniciativy je 150 studentů z Gazy, kteří dnes mohou legálně a bezpečně studovat v Itálii, přičemž těsně před diskusí byla schválena víza pro dalších 21 původně zamítnutých uchazečů.

Závěrečné shrnutí a doporučení pro praxi

Závěrečný konsenzus všech účastnic besedy definoval jasné mechanismy, jakými se může civilní společnost a jednotlivec postavit proti dehumanizaci migrační politiky:

1. Změna narativu: Je nutné důsledně odmítat politický jazyk, který z lidských bytostí dělá pouhou bezpečnostní hrozbu nebo statistická čísla, a vracet do diskuse individuální lidské příběhy a důstojnost.
2. Aktivní občanství a politická odpovědnost: Klíčovým nástrojem v demokracii zůstává účast ve volbách a důsledná kontrola volených zástupců – zejména v tom, zda jejich kroky neodporují mezinárodnímu právu.
3. Nekonformita a bdělost: Jednotlivec nesmí rezignovat na morální soud a slepě se podřizovat nespravedlivým nařízením pod alibi, že pouze „vykonává svou práci“.
4. Provokace uměním: Apelativní umělecká tvorba (jakou předvádí Divadlo Líšeň) má nezastupitelnou roli, protože vytrhuje veřejnost z letargie, provokuje k sebereflexi a pomáhá bourat morální i fyzické hranice mezi lidmi.