Kriplštreka ve SPIN TIME Labs v Římě
Po představení beseda s Cecilií Carponi, divadelní badatelkou a pedagožkou zaměřenou na evropské divadlo 20. století, zejména na historii herectví, režie a pedagogiku. Působí na Univerzitě Sapienza v Římě a spolupracuje s řadou mezinárodních projektů a institucí. Je autorkou odborných studií a editorkou publikací o současném i historickém divadle.
Akce je pořádaná ve spolupráci s partnerem projektu – Programma Integra
….V Římě jsme hráli vůbec poprvé. Spolupráce s Programma Integra (reprezentovanou především skvělými organizátorkami Amalií Romano a Laurou Biancon) přinesla nejen úspěšné uvedení našich dvou inscenací. Italští partneři projektu Odvaha vědět dokázali propojit témata našich her s besedami s pozoruhodnými lidmi, jak z lidskoprávní, tak divadelní oblasti. Obě perspektivy se sešly v osobě Cecilie Carponi, která debatovala po uvedení Kriplštreky. Tato pedagožka na Univerzitě Sapienza a badatelka v oblasti dějin divadla je současně aktivistka a dobrovolnice pracující v unikátním prostoru Spin Time Labs. Zde, v sedmipatrové bývalé administrativní budově dnes bydlí asi čtyři stovky lidí různých národností a probíhají kulturní, sociální a vzdělávací aktivity i kulturní a komunitní akce. V divadelním sále umístěném v suterénu tohoto obřího squatu, jsme zahráli Kriplštreku a pak mluvili o podpoře chudých, uprchlíků a lidí bez domova uprostřed Říma….
Včera večer ve SPIN TIME LABS ve spolupráci s Programma integra proběhlo další představení schopné překvapit a vtáhnout diváky: CRIPPLETREK – La Storpiomarcia českého souboru Teatro Líšeň.
Intenzivní, vizionářská a provokativní cesta, která diváka provází světem vzpoury, křehkosti a lidské odolnosti. Masky, loutky, hra stínů, scénické stroje a živá hudba se propojily v inscenaci s mimořádně silnou vizuální působivostí – pohlcující podívané, která dokáže upoutat pohled i představivost.
Divadlo, které se neomezuje jen na vyprávění, ale vytváří celé světy. Divadlo, které zneklidňuje, překvapuje a nutí nechat se prostoupit obrazy a emocemi.
Fotografovat takový večer byla nádherná výzva: zachytit světla, stíny, pohyb a neustále proměňující se detaily a pokusit se alespoň částečně zprostředkovat kouzlo, které se odehrávalo na scéně.
Spin Time se znovu potvrzuje jako místo otevřené mezinárodní kultuře, experimentu a setkávání různých uměleckých jazyků. Živý prostor, umožněný každodenním nasazením těch, kteří z něj dál vytvářejí místo pro umění, komunitu a lidskost.
Děkujeme všem, kteří toto všechno umožňují.
Franco Cantarello
Dva dny hlubokých emocí: to v nás zanechala představení CRIPPLETREK a HYGIENA KRVE – dvě inscenace Divadla Líšeň, které byly uvedeny v Římě. Večery 7. a 8. května se nesly ve znamení překvapení, objevování a společného prožívání magie neotřelého vyprávění spolu s mnoha diváky, kteří se akce zúčastnili. Žánr, který nám soubor Divadla Líšeň představil, byl pro mnohé z nás jakýmsi „diváckým křtem“ – novým způsobem,
jak porozumět příběhům starým i novým, prostřednictvím vyprávění, jež využívá komplexní jazyk, který je však ve svých obrazech a asociacích naprosto bezprostřední. Žasli jsme, chápali, občas si po svém vykládali a nakonec jsme se zcela oddali geniální režii, mistrovství obou herců a fascinujícím maskám i podivným scénickým předmětům, ať už zářivým, nebo ponurým.
Divadlo jako nástroj společenské změny a reflexe tabu
Beseda – videozáznam
Souhrn besedy
Debaty se zúčastnila režisérka, autorka a herečka Pavla Dombrovská, italská badatelka v oblasti sociálního divadla Cecilia Carponi a moderátorka akce. Setkání se zaměřilo na specifika nezávislé divadelní tvorby, zpracovávání politických a kontroverzních témat prostřednictvím loutkového divadla a na roli umění v sociálně citlivém kontextu, jakým je právě centrum Spin Time.
Kontext místa: Spin Time jako laboratoř komunity
V úvodu debaty Cecilia popsala jedinečný charakter budovy Spin Time. Tento sedmipatrový objekt slouží jako alternativní sociální bydlení pro 400 až 500 lidí mnoha různých národností, kteří se ocitli v bytové nouzi. Propojení rezidenčního bydlení s kulturními aktivitami (koncerty, divadlo) je však nesmírně komplexní.
Cecilia přiznala, že zatímco přilákat lidi a umělce zvenčí do tohoto okupovaného prostoru je poměrně snadné, zapojit samotné obyvatele domu do kulturního dění bývá náročné. Jako úspěšný příklad uvedla dvouměsíční workshop vedený řeckou režisérkou pod záštitou univerzity La Sapienza, který vyvrcholil imerzivním představením procházejícím celou budovou, do něhož se aktivně zapojili i sami rezidenti.
Divadlo Líšeň: Proč právě loutky a provokace?
Hlavním hostem bylo brněnské Divadlo Líšeň, které v Itálii prezentovalo svou tvorbu. Pavla Dombrovská vysvětlila, že soubor se kromě poetických rodinných představení dlouhodobě věnuje linii tzv. „provokujícího divadla“. Toto divadlo si klade za cíl otevírat politická a společenská témata, která jsou v České republice (a potažmo v celé Evropě) často tabuizovaná nebo nepříjemná.
S nadsázkou Dombrovská poznamenala, že formu loutkového a objektového divadla zvolili původně proto, že jsou „chudé divadlo“ a nemají v souboru dostatek herců. Loutková forma jim však dává obrovskou svobodu v metaforickém vyjadřování.
Klíčové inscenace a politická angažovanost
Diskuse se dotkla dvou zásadních inscenací Divadla Líšeň:
- Putin lyžuje (Putin is Skiing): Představení s podtitulem Hra o zrození vraha je postaveno na textech zavražděné ruské novinářky Anny Politkovské. Dombrovská zdůraznila, že inscenaci hrají již 17 let s cílem varovat Evropu před nebezpečím, které režim Vladimira Putina představuje. Paradoxem je, že ačkoliv hru uvádějí takto dlouho, široké mezinárodní pozornosti a stoprocentní srozumitelnosti se jí dostalo až v posledních letech v souvislosti s aktuálním geopolitickým vývojem.
- Hygiena krve: Inscenace plánovaná na další den debaty, která se zabývá tématem fašismu, nacistické ideologie a (ne)úcty k lidskému životu.
Výtvarná stránka a proces tvorby
Diváky z řad italského publika zaujala vizuální a materiální stránka představení, zejména originální masky. Dombrovská popsala proces spolupráce s dvorním výtvarníkem Jakubem Růžičkou. Zmínila inspiraci německým výtvarníkem z Lipska, který tvoří loutky a objekty z nalezených věcí a divadelního odpadu (čištění divadla). Tímto ekologicko-recyklačním přístupem se inspirovalo i Divadlo Líšeň.
Závěr: Společenský dopad umění
V závěrečném bloku se přítomné umělkyně a teoretičky shodly, že divadlo má jednoznačně schopnost ovlivňovat veřejnou a politickou debatu.
Cecilia shrnula, že sociálně angažované divadlo (které pracuje s tématy menšin, migrantů, vězňů či lidí s handicapem) je efektivní pouze tehdy, pokud nerezignuje na svou uměleckou a estetickou hodnotu. Umění nesmí být pouhou sociální terapií; jeho síla měnit lidské vztahy a politické vědomí vychází právě z jeho kreativní a estetické kvality.
Debata byla zakončena pozváním diváků k neformálnímu rozhovoru a prohlídce masek.
Akce se uskutečňuje za finanční podpory MKČR. Koná se v rámci projektu Odvaha vědět, který je spolufinancován Evropskou unií.
