Beseda s teatroložkou Magdalenou Hasiuk a Kriplštreka ve Węgajty

Po představení inscenace Kriplštreka na mezinárodním festivalu Wioska Teatralna – Dialogi światów v polských Węgajtech (pořádaném souborem Teatr Węgajty) proběhla beseda s diváky vedená významnou polskou teatroložkou Magdalenou Hasiuk z Polské akademie věd, která se dlouhodobě specializuje na sociálně angažované, komunitní a participativní divadlo. Debata nahlédla pod pokličku nezávislé tvorby Divadla Líšeň a věnovala se jeho specifické dramaturgii, tvůrčím postupům, výtvarnému jazyku i společenskému dopadu.

Festival Wioska Teatralna, pořádaný souborem Teatr Węgajty, je respektovanou mezinárodní přehlídkou zaměřenou na dialog mezi různými kulturami, komunitami a životními zkušenostmi.

1. Profil a dramaturgické zaměření Divadla Líšeň

Divadlo Líšeň působí na nezávislé scéně téměř třicet let. Vzniklo z potřeby tvořit svobodně mimo zavedené struktury klasických kamenných divadelních institucí. Soubor se ve své tvorbě profiluje dvěma hlavními liniemi: na jedné straně stojí poetická představení, na straně druhé angažované politické inscenace, které otevírají potřebná současná témata.

2. Tvůrčí postupy a specifika dramaturgie

Zásadním specifikem tvorby souboru je obrácený tvůrčí postup oproti běžné divadelní praxi. Zatímco většina divadel obvykle volí hotový text či formu a k ní hledá význam a obsah, Divadlo Líšeň vychází z vnitřního přetlaku a potřeby vyjádřit konkrétní lidské či společenské téma.

Náměty vznikají na základě dlouhodobého zrání, reálných příběhů, novinových článků, dokumentů i výpovědí z běžného života. Stejně podstatnou roli při vzniku scénáře mají pečlivé rešerše a práce se zdroji, jako improvizace během zkoušek.

3. Výtvarné a scénické prostředky: Masky, loutky a rekvizity

Výtvarná složka práce s loutkami, maskami a objekty hrají v inscenacích klíčovou roli. Vývoj výtvarných prostředků hry Kriplštreka směřoval od esteticky dokonalých masek k syrovější a drsnější podobě. Významnou inspirací bylo německé divadlo Westflügel, které zkoumá práci s vyřazenými předměty a odpadem. Tento přístup umožnil tvorbu masek a loutek, které jsou výrazově přímočařejší.

Důraz je kladen také na autentičnost prostředí a objektů. Ve scénografii se objevují reálné historické či užitkové předměty – například polohovatelná dětská postýlka z kojeneckého ústavu nebo armádní stan. Vyhledávání rekvizit v armádních výprodejích a bazarech doprovázely i úsměvné momenty, kdy prodejci nabízejí k vojenským stanům dokonce se slevou funkční těžkou vojenskou techniku (tank).

4. Společensko-politický rozměr a fenomén inscenace „Putin lyžuje“

Významným tématem besedy byla hra Putin lyžuje, vzniklá před více než 17 lety na základě knihy a článků zavražděné ruské novinářky Anny Politkovské.

Inscenace zachycuje nástup Vladimira Putina k moci a potlačování lidských práv. Vnímání hry veřejností prošlo vývojem:

Po premiéře byl ohlas vlažný, lidé nechápali motivaci k vytvoření takové hry a Putina vnímali jako standardního evropského politika. Po událostech na Krymu a invazi 2022 vznikl o představení obrovský zájem a stalo se velmi žádaným. Výtěžky z uvádění hry divadlo dlouhodobě poukazuje na humanitární pomoc Ukrajině.

5. Vnímání publika, etické otázky a komunitní přesah

V diskuzi rezonovala otázka, jak diváci reagují na těžká a temná témata (např. vážná onemocnění, šarlatánství či politický útlak). Vnímání je silně individuální – někteří diváci dokáží v inscenacích najít odlehčení a nadhled, jiní (např. starší generace) vnímají poselství čistě tragicky a s plnou vážností. V politické rovině bylo zdůrazněno odmítnutí kolektivní viny vůči ruskému národu a potřeba vyzdvihovat konkrétní osobnosti, které obětovaly život v boji za pravdu.

Mimo jeviště se přesah tvorby projevuje v občanském aktivismu v Brně-Líšni, kde se souboru v minulosti podařilo zachránit místní kulturní dům před demolicí, ochránit zahradu se starými lipami před zastavěním a obnovit tradiční lidové slavnosti (ostatky).