Beseda o stáří a Kriplštreka v Szombathely
V rámci projektu Odvaha vědět jsme zahráli inscenaci Kriplštreka a po představení besedovali o sociálních tématech spojených s nemocí, bezmocí, stárnutím, smrtí a osamělostí. Akce se uskutečnila ve spolupráci s partnerem projektu – Mesebolt Bábszínház
Beseda po představení – záznam
Beseda – shrnutí
Besedující:
Tímea Dénes
vedoucí Sociálního a dětského centra Pálos Károly
Melinda Bede
doktorandka psychologie na ELTE. Svůj výzkum zaměřuje na vztah mezi psychickou pohodou a kognitivním fungováním starších dospělých a jejich sociálním prostředím, zejména sociální oporou, začleněním a osamělostí.
Kontext a východiska besedy
Představení Divadla Líšeň Kriplštreka sloužilo jako podnět k otevření témat, která jsou v maďarské i české společnosti často vytěsňována. Inscenace vycházela z dokumentárních pramenů a osobních zkušeností tvůrců, přičemž cílem bylo zhmotnit problémy, které společnost odmítá řešit.
Psychologické aspekty stáří a umírání
Psycholožka Melinda Bede a sociální pracovnice Tímea Dénes rozebraly klíčové vnitřní stavy seniorů:
- Integrita já vs. zoufalství: Podle teorie Erika Eriksona je hlavním úkolem stáří dosáhnout „integrity já“ – tedy přijmout svůj život jako celek s jeho úspěchy i pády. Pokud se to nedaří a člověk vidí jen promarněné příležitosti bez možnosti nápravy, upadá do hlubokého zoufalství.
- Strach z břemene: Senioři často nemají strach ze smrti jako takové, ale děsí se fáze před ní – období, kdy se stanou nesoběstačnými a budou „na obtíž“ své rodině. Tento strach je posilován komunikační bariérou s blízkými.
- Paradox mlčení: Rodina se často vyhýbá hovorům o smrti z vlastního strachu a úzkosti, což seniora izoluje v jeho vlastních obavách. Když senior začne mluvit o konci života, rodina často reaguje „křečovitým úsměvem“ a téma uzavírá, ačkoliv pro seniora by sdílení bylo úlevné.
Sociální izolace a ekonomická realita
Diskuse se dotkla i velmi konkrétních podmínek života seniorů v Maďarsku:
- Izolace vs. osamělost: Mezi těmito pojmy je rozdíl. Izolace je fyzický stav (např. imobilní člověk ve 4. patře bez výtahu), zatímco osamělost je subjektivní pocit, který lze prožívat i uprostřed rodiny, pokud chybí hluboká komunikace.
- Role terénních služeb: Pro mnohé izolované lidi je kurýr s jídlem nebo pečovatel jediným sociálním kontaktem za celý den. I krátký rozhovor a úsměv mají v těchto případech zásadní vliv na mentální zdraví.
- Ekonomický tlak: Náklady na důstojné dožití v institucích jsou extrémně vysoké (v diskusi zazněly částky přes 350 000 HUF měsíčně (23tis CZK)). Pro osaměle žijící seniory je často neřešitelné pokrýt nájem a energie z jednoho důchodu, což vede k existenční úzkosti.
Cesty k řešení a aktivní stáří
Navzdory těžkým tématům nabídli účastníci i pozitivní perspektivy:
- Humor jako nástroj: Citlivě použitý černý humor může uvolnit napětí a umožnit mluvit o tabuizovaných věcech s nadhledem.
- Aktivizační programy: V Szombathely fungují programy jako „Aktivní stáří“, kde senioři doučují děti, působí v pěveckých sborech nebo pořádají výstavy vlastních děl. Tato činnost jim vrací pocit užitečnosti a společenského uznání.
- Mezigenerační solidarita: Je nutné měnit společenské nastavení a vnímat stáří ne jako období ztrát, ale jako fázi, kdy lze být stále aktivní a přínosný pro komunitu.
Kritický postřeh: Odborníci se shodli, že dokud nebudeme schopni jako společnost mluvit o smrti otevřeně a bez úzkosti, budou senioři i nadále trpět izolací i v kruhu svých nejbližších.
Koná se v rámci projektu Odvaha vědět, který je spolufinancován Evropskou unií.
