Domovní requiem (zlá hra)
Groteskní maňasová exhibice o životě a smrti v blahobytu konzumní společnosti.
Temný loutkový thriller o našich společných vášních, sexu, násilí, brutalitě a hnusu, plný těch nejodpornějších úchylek – prostě všeho, co nám dělá dobře.
Scénář: Pavla Dombrovská a kolektiv
Režie: Pavla Dombrovská
Hudba: Tomáš Vtípil
Scéna: Antonín Maloň a Luděk Vémola
Loutky: Petra Kubáčková
Pro dospělé diváky
Délka představení 60 minut
O hře
Inscenace vznikla na základě kolektivních improvizací, inspiruje se tradicí tzv. rakvičkáren. Využívá charakteristickou poetiku lidového divadla – drsnou a lascivní a vytváří groteskní obraz konzumního životního stylu.
Inscenace získala festivalu Skupova Plzeň 2004 získala ceny za scénografii, dramaturgii a režii, na festivalu Bábkarská Bystrica 2004 hlavní Cenu Henryka Jurkowského a na mezinárodní přehlídce LUTKE 2004 v Lublani Cenu za originalitu.
Technické podmínky
- čas na přípravu: 3 hod.
- délka představení: 50 min.
- čas na demontáž: 1 hod.
- tma
- jeviště 4x4x4m
- 400V/16 A (po domluvě lze i 230V)
- jeviště maximálně 40 cm nad hledištěm, vhodná je elevace
- při představení je používán oheň (hoří petrolejem napuštěné proužky požární deky v kovové konstrukci, oheň trvá cca 2min, scénu s ohněm nelze vypustit) podrobný popis a nákres ohně
- Více info pro pořadatele
Media KIT
Propagační materiály(plakát, program, foto)
Punch and Judy z Česka
Silvia Brendenal
Magazin fűr puppen, Figuren und Objekttheater /2004 /z recenze na loutkářskou část festivalu UNIDRAM 2004 v Postupimi
…Domovní requiem, tak se nazývá nemilosrdná maňásková inscenace divadla Líšeň, kterou považuji za událost loutkářské části festivalu. Tato hořká a zlá groteska „o životě a smrti konzumní společnosti (sic!) zobrazuje lidskou zkaženost a vypráví o ní drastickými prostředky pouličního divadla.
Šerosvit se nekonal
Vladimír Just
Divadelní noviny, listopad 2003 /z článku o festivalu Spectaculo Interesse/
….To, co je v činohře tohoto typu mnohdy primitivním návratem k samoúčelnému naturalismu (soulože, znásilnění, vraždy, drogy, krev, automobilové honičky), bylo v provedení brněnských loutkoherců a jejich plechového černého spektáklu groteskní jevištní poezií. Dokazují, že prvními světovými „cool“ či „fuck off“ dramaty byly české rakvičkárny…“
Ostrava opět srdcem loutkářského světa
Petr Pavlovský
Loutkář 6/2003
…jeho noční, venku hrané Domovní requiem by se také mohlo jmenovat Na plechárně, protože důmyslná a složitá scénografie z ničeho jiného než z plechu nebyla. Drsný materiál byl apriorním výrazem drsného obsahu a samozřejmě implikoval a bez nebezpečí poškození umožňoval i drsné zacházení. Byla to moderní maňásková groteska (se zcela zakrytými herci), která nejenom mírou drastičnosti, brutalit, perverzáren a prasáren všeho druhu, úchylek nad pomyšlení odporných a vášní nevýslovně ubohých, ale i uměleckým účinem a v neposlední řadě vkusem, předčila všechna cool dramata, co jsem jich kde viděl.
Dopis od výtvarníka Milivoje Husáka
21/3/2005
… šílená, z odpadu zplichtěná scéna, jakýsi děravý zikkurat končící rachotící plechovou karikaturou obydlí. Odporní lesklí maňásci, tančící krysy, ze strojku na maso padá sekaná, létají krvavé kosti, z děr stříká krev a nakonec celá tato Sodoma – jako v Zeyerově Domu U tonoucí hvězdy – snad – očistně shoří. Vše je hlučné, vlezlé, odporné. Skvělé, k mezi fyzického zhnusení dovedené představení, třeskutá moralita, jejímž kmotrem by mohl být Josef Váchal, říznutý ovšem vším tím, co lze dnes na jevištích spatřit.
Divadlo z jiné planety
Tomáš Vokáč
Divadelní noviny, listopad 2003 /z článku o festivalu …příští vlna/next wave…/
…Brněnské divadlo Líšeň odehrálo hrubou, brutální, perverzní, temnou, ale především groteskní a parodickou loutkohru Domovní requiem. Pomocí figurek, jako je prostitutka, houmlesák, prostoduchý frajírek nebo nenormální pár postarších manželů, zesměšňuje představení život současné konzumní společnosti. Každá z nich má určitý stereotyp a zvláštnost, které ji nakonec zahubí.
