Festival WALIZKA patří k významným evropským přehlídkám loutkového a vizuálního divadla. Letošní ročník přivedl do Łomže soubory z Evropy, Izraele i Spojených států, festivalová představení byla vybrána z 300 přihlášených her. Ocenění pro Divadlo Líšeň potvrzují, že brněnský soubor patří mezi respektované představitele současného českého nezávislého divadla.

Úspěch v Łomže navazuje na výrazný mezinárodní ohlas, který inscenace zaznamenala během této sezóny. Kriplštreka byla uvedena v Maďarsku a Itálii, kde se setkala s mimořádně pozitivním přijetím publika i odborné veřejnosti. Již dříve získala také cenu za masky na festivalu Skupova Plzeň 2024.

Intenzivní, vizionářská a provokativní cesta, která diváka provází světem vzpoury, křehkosti a lidské odolnosti. Masky, loutky, hra stínů, scénické stroje a živá hudba se propojily v inscenaci s mimořádně silnou vizuální působivostí – pohlcující podívané, která dokáže upoutat pohled i představivost.
Divadlo, které se neomezuje jen na vyprávění, ale vytváří celé světy. Divadlo, které zneklidňuje, překvapuje a nutí nechat se prostoupit obrazy a emocemi.
Fotografovat takový večer byla nádherná výzva: zachytit světla, stíny, pohyb a neustále proměňující se detaily a pokusit se alespoň částečně zprostředkovat kouzlo, které se odehrávalo na scéně.

Franco Cantarello, uvedení Kriplštreky v Římě

Videozáznam besedy.

Marek Kurkiewitz – zakladatel a režisér Teatru 3.5 w Dzierzgoniu, kulturní a společenský aktivista

Po představení se uskutečnila neformální česko-polská beseda. Diskuse propojila pohledy nezávislých divadelních tvůrců, politologicko-analytické vstupy moderátora Marka Kurkiewicze i historicko-společenské reflexe polských účastníků.

Inscenace Putin lyžuje

Zástupci Divadla Líšeň v diskusi přiblížili sedmnáctiletou historii inscenace Putin lyžuje, která vznikla na základě textů zavražděné ruské novinářky Anny Politkovské. Vnímatelný posun nastal v reakcích publika: zatímco v počátcích narážela hra v České republice na nepochopení a odstup, po anexi Krymu v roce 2014 se její přijetí proměnilo a s plnohodnotnou invazí na Ukrajinu v roce 2022 se stala reflexí reality.

Tým Divadla Líšeň vysvětlil způsob své tvorby a práce –  soubor nemá stálou kamennou scénu a hostuje na festivalech, v kulturních centrech, hraje v ČR i zahraničí atd. Vojenský stan, ve kterém se hraje Putin lyžuje, je součástí výtvarného konceptu inscenace. Nepohodlný, stísněný a zahuštěný prostor stanu pro až 100 diváků slouží jako vědomá součást scénografie, která stírá odstup mezi herci a publikem a simuluje atmosféru tlaku a nesvobody.

Ruská mocenská struktura a kolektivní mentalita

Významný prostor v debatě zaujala reflexe ruského režimu a tamního obyvatelstva. Polští účastníci-diváci ve svých příspěvcích uplatňují na ruskou společnost v podstatě kolektivní pohled. Ruskou nečinnost či podporu režimu nevnímají jako pouhé dočasné podlehnutí manipulaci, ale jako výsledek hluboce zakořeněné historické mentality.

Autoritářský systém odvozují v dlouhém dějinném horizontu od dědictví Zlaté hordy přes carské samoděržaví a sovětskou éru až po dnešní struktury KGB/FSB. V tomto prostředí je obyvatelstvo po generace vychováváno k poslušnosti, strachu z moci a k pocitu, že jednotlivec nemá žádnou hodnotu. V diskusi zazněl i popis neformálního fungování mocenských složek založeného na principu výpalného a podřízenosti nižších složek vůči vyšším.

Moderátor Marek Kurkiewicz posunul tuto rovinu k analytickému pohledu na povahu autoritářské moci. Zdůraznil, že ruský režim funguje skrze propracované bezpečnostní struktury. Autoritářský vládce se podle něj chová jako tyran – ustupuje pouze před reálnou sílou a jakýkoli pokus o kompromis či projevenou slabost ze strany Západu okamžitě využije k dalšímu tlaku. Zazněla také kritika dlouholeté západní naivity, která výměnou za levné suroviny přehlížela varovná znamení v podobě války v Čečensku či vražd opozičních kritiků.

Dezinformace, zneužívání historie a téma Volyně

Polští mluvčí detailně rozebírali současný stav veřejného mínění v Polsku a dopady hybridní války. Srovnávali bezprostřední vlnu solidarity vůči ukrajinským uprchlíkům z roku 2022 s postupně přicházející únavou, ekonomickým napětím a nárůstem protiukrajinské rétoriky.

Jako konkrétní příklad zneužívaného traumatu vstoupila do debaty otázka volyňského masakru. Polští účastníci zdůraznili, že chápou dějinnou křivdu jako reálnou. V současnosti ale bývá aktivně vytahována proruskými dezinformačními kanály a trollími sítěmi na sociálních sítích. Cílem těchto manipulací je vštěpovat Polákům pocit křivdy a oslabovat ochotu pomáhat Ukrajině otázkou, proč podporovat národ, který se nevyrovnal s vlastní historií. Zároveň zazněl postřeh, že běžní Ukrajinci – zejména z východních regionů – mají o událostech na Volyni velmi malé znalosti, což vzájemná nedorozumění dále prohlubuje.

Diskutující dále upozornili, že ruské tajné služby působí v zahraničí často nepřímo, kdy skrze místní aktéry, zkorumpované sítě či sociální sítě vyvolávají cílené provokace a zmatek.

Role kultury v době krizí

V závěru se beseda vrátila k smyslu politického a angažovaného umění. Divadlo podle účastníků diskuse nemá předkládat politická školení ani podléhat povrchním emocím. Jeho úlohou je zprostředkovávat bezprostřední lidské setkání, vytrhávat společnost z lhostejnosti, bránit se cynismu a podněcovat kritické myšlení v době, kdy jsou veřejné debaty vystaveny tlaku manipulací.

Videozáznam besedy.

Maďarsko jsme v poslední době navštívili opakovaně a naše apelativní inscenace zde vždy silně rezonovaly. Bohužel i proto, že tento žánr tam má jen malou konkurenci v důsledku dlouhodobého potlačování nezávislé kultury.  Nyní jsme se však těšili do nového Maďarska, osvobozeného od šestnáctileté Orbánovy vlády. Toto období představovalo pro demokracii a občanskou společnost hlubokou destrukci. Právě o tom jsme několikrát otevřeně diskutovali  i v besedách po představeních. Tentokrát jsme přivezli inscenaci Kriplštreka a odehráli ji příznačně v Lazarově sále (Sál Ervina Lázára). Po představení besedovaly Tímea Dénes, vedoucí Sociálního a dětského centra Pálos Károly a Melinda Bede, doktorandka psychologie na ELTE. Během debaty tematicky zaměřené na sociální oblast, jsme se přesvědčili o tom, že náš záměr je plně funkční, příběhy a situace inscenace byly často zmiňovány oběma odbornicemi a inspirovaly širší debatu o oblasti, která je v zoufalém stavu a dosud byla politiky ignorována. Mluvili jsme o problémech, které jsou stále naléhavější nejen v Maďarsku – stárnutí populace, chybějící podpora pro nemohoucí i jejich rodiny, které se péčí o své blízké dostávají do chudoby, umírání a smrt – témata, o kterých se ve společnosti mlčí.

Za překlad besedy děkujeme Miladě Boráros, která nás i se svou rodinou neúnavně podporuje při všech našich návštěvách Maďarska.

Pak jsme vyrazili do Říma a dvoudenní jízdu jsme vyplnili road office a poradami nad novým účetním programem. V Římě jsme hráli vůbec poprvé. Spolupráce s  Programma Integra (reprezentovanou především skvělými organizátorkami Amalií Romano a Laurou Biancon) přinesla nejen úspěšné uvedení našich dvou inscenací. Italští partneři projektu Odvaha vědět dokázali propojit témata našich her s besedami s pozoruhodnými lidmi, jak z lidskoprávní, tak divadelní oblasti. Obě perspektivy se sešly v osobě Cecilie Carponi, která debatovala po uvedení Kriplštreky.  Tato pedagožka na Univerzitě Sapienza a badatelka v oblasti dějin divadla je současně aktivistka a dobrovolnice pracující v unikátním prostoru Spin Time Labs. Zde, v sedmipatrové bývalé administrativní budově dnes bydlí asi čtyři stovky  lidí různých národností a probíhají kulturní, sociální a vzdělávací aktivity i kulturní a komunitní akce. V divadelním sále umístěném v suterénu tohoto obřího squatu, jsme zahráli Kriplštreku a pak mluvili o podpoře chudých, uprchlíků a  lidí bez domova uprostřed Říma.
Po Hygieně krve uvedené další den v Teatro Furio Camillo besedovala s diváky za Giovanna Cavallo – právnička z Asociace pro právní studia v oblasti migrace. Téma dehumanizace, které inscenace přináší, otevřelo debatu o uprchlictví, jež v Itálii rezonuje mnohem výrazněji než u nás. Mluvili jsme také o tom, jak může zájem veřejnosti a soustavné úsilí aktivistů zasahovat do lidských osudů a umožňovat to, co by jinak možné nebylo – třeba dostat studenty z Gazy do školy v Itálii.

Jsme rádi, že díky podpoře EU i našeho Ministerstva kultury, můžeme překonávat tisícikilometrové vzdálenosti. Naše hry neztrácejí na obsahu  ani na západ od nás. Naopak, italské publikum ocenilo metaforický jazyk inscenací i témata, která hry sugestivně otevřely.

Pak už jen poslední přípitek před cestou domů: Sláva Ukrajině, Free Palestine!

                                                                 Pavla Dombrovská, Kateřina Slámová Bartošová

Článek o naší cestě vyšel v časopisu Loutkář.

Videozáznam besedy

Akce je pořádaná ve spolupráci s partnerem projektu – Programma Integra

….V Římě jsme hráli vůbec poprvé. Spolupráce s  Programma Integra (reprezentovanou především skvělými organizátorkami Amalií Romano a Laurou Biancon) přinesla nejen úspěšné uvedení našich dvou inscenací. Italští partneři projektu Odvaha vědět dokázali propojit témata našich her s besedami s pozoruhodnými lidmi, jak z lidskoprávní, tak divadelní oblasti. Obě perspektivy se sešly v osobě Cecilie Carponi, která debatovala po uvedení Kriplštreky.  Tato pedagožka na Univerzitě Sapienza a badatelka v oblasti dějin divadla je současně aktivistka a dobrovolnice pracující v unikátním prostoru Spin Time Labs. Zde, v sedmipatrové bývalé administrativní budově dnes bydlí asi čtyři stovky  lidí různých národností a probíhají kulturní, sociální a vzdělávací aktivity i kulturní a komunitní akce. V divadelním sále umístěném v suterénu tohoto obřího squatu, jsme zahráli Kriplštreku a pak mluvili o podpoře chudých, uprchlíků a  lidí bez domova uprostřed Říma…. Celá reportáž z Říma

Beseda po představení – záznam

Beseda – shrnutí

Besedující:
Tímea Dénes
vedoucí Sociálního a dětského centra Pálos Károly
Melinda Bede
doktorandka psychologie na ELTE. Svůj výzkum zaměřuje na vztah mezi psychickou pohodou a kognitivním fungováním starších dospělých a jejich sociálním prostředím, zejména sociální oporou, začleněním a osamělostí.

Kontext a východiska besedy

Představení Divadla Líšeň Kriplštreka sloužilo jako podnět k otevření témat, která jsou v maďarské i české společnosti často vytěsňována. Inscenace vycházela z dokumentárních pramenů a osobních zkušeností tvůrců, přičemž cílem bylo zhmotnit problémy, které společnost odmítá řešit.

Psychologické aspekty stáří a umírání

Psycholožka Melinda Bede a sociální pracovnice Tímea Dénes rozebraly klíčové vnitřní stavy seniorů:

• Integrita já vs. zoufalství: Podle teorie Erika Eriksona je hlavním úkolem stáří dosáhnout „integrity já“ – tedy přijmout svůj život jako celek s jeho úspěchy i pády. Pokud se to nedaří a člověk vidí jen promarněné příležitosti bez možnosti nápravy, upadá do hlubokého zoufalství.
• Strach z břemene: Senioři často nemají strach ze smrti jako takové, ale děsí se fáze před ní – období, kdy se stanou nesoběstačnými a budou „na obtíž“ své rodině. Tento strach je posilován komunikační bariérou s blízkými.
• Paradox mlčení: Rodina se často vyhýbá hovorům o smrti z vlastního strachu a úzkosti, což seniora izoluje v jeho vlastních obavách. Když senior začne mluvit o konci života, rodina často reaguje „křečovitým úsměvem“ a téma uzavírá, ačkoliv pro seniora by sdílení bylo úlevné.

Sociální izolace a ekonomická realita

Diskuse se dotkla i velmi konkrétních podmínek života seniorů v Maďarsku:

• Izolace vs. osamělost: Mezi těmito pojmy je rozdíl. Izolace je fyzický stav (např. imobilní člověk ve 4. patře bez výtahu), zatímco osamělost je subjektivní pocit, který lze prožívat i uprostřed rodiny, pokud chybí hluboká komunikace.
• Role terénních služeb: Pro mnohé izolované lidi je kurýr s jídlem nebo pečovatel jediným sociálním kontaktem za celý den. I krátký rozhovor a úsměv mají v těchto případech zásadní vliv na mentální zdraví.
• Ekonomický tlak: Náklady na důstojné dožití v institucích jsou extrémně vysoké (v diskusi zazněly částky přes 350 000 HUF měsíčně (23tis CZK)). Pro osaměle žijící seniory je často neřešitelné pokrýt nájem a energie z jednoho důchodu, což vede k existenční úzkosti.

Cesty k řešení a aktivní stáří

Navzdory těžkým tématům nabídli účastníci i pozitivní perspektivy:

• Humor jako nástroj: Citlivě použitý černý humor může uvolnit napětí a umožnit mluvit o tabuizovaných věcech s nadhledem.
• Aktivizační programy: V Szombathely fungují programy jako „Aktivní stáří“, kde senioři doučují děti, působí v pěveckých sborech nebo pořádají výstavy vlastních děl. Tato činnost jim vrací pocit užitečnosti a společenského uznání.
• Mezigenerační solidarita: Je nutné měnit společenské nastavení a vnímat stáří ne jako období ztrát, ale jako fázi, kdy lze být stále aktivní a přínosný pro komunitu.

Kritický postřeh: Odborníci se shodli, že dokud nebudeme schopni jako společnost mluvit o smrti otevřeně a bez úzkosti, budou senioři i nadále trpět izolací i v kruhu svých nejbližších.